Jak jsem se vrátil k poslechu hudby, kterou mám rád

Parádní králíkárna v Líšni

Jsme chudá rodina a proto je naším údělem bydlet v panelovém domě. Je to sice socialistická „králíkárna“, ale nám se tu docela líbí. Byt máme dokonce s balkonem, celkově prostorný, osazený plastovými okny, zateplený, rozvody vody v plastu a v domě je nový výtah dle směrnic EU. Prostě bydlíme v plné palbě kromě klimatizace. Bonusem je parádní umístění v Brně Líšni, pár stovek metrů od chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Až potud je naše prosté bydlení krásně sluníčkové, téměř jako vítání miliontého migranta v Německu.

S jedním problémem

Skoro by to mohlo vypadat, že je naše bydlení ideálem s vynikajícím poměrem výkon/cena. Ano, byla to pravda do doby, než se do bytu přímo nad naším, nastěhovala nejhlučnější rodina v domě, v přepočtu vyprodukovaného hluku na člena rodiny možná i ve střední Evropě. Ani zde nebudu zmiňovat řev dítěte přítomný prakticky celých 24 hodin. Zřejmě se řídili nějakou chytrou radou z Mimibazaru, jakože je pro dítě zdravé se pořádně vyplakat a tišení pláče je nezdravé ještě více, než očkování propagované proradnou farmaceutickou lobby. Protože jsme však tolerantní, řekli jsme si s manželkou, že těch pár let to vydržíme a až bude jejich dítě větší, hluk ustane. Neustal.

Okamžitě poté, co řev ustal, si koupili slona. Vím, že podle nového Občanského zákoníku mají právo doma chovat jakékoliv zvíře, ale je to od nich minimálně bezohledné. Jejich slon neustále běhá z jednoho konce bytu na druhý a z druhého konce bytu na první. Jestli jste někdy byli pod mostem po kterém jede vlak, tak si umíte představit, jak se nám žije. Pokud tedy váš vlastní zvukový zážitek z pod mostu zhruba zdvojnásobíte.

Vrátil jsem k poslechu hudby, kterou mám rád

Místo hezkého a klidného bydlení tedy žijeme tak, jako bychom se usídlili někde pod mostem, po kterém jede nekonečná vlaková souprava. Naštěstí jsem však našel řešení. Po dlouhé době opět naplno využívám Hi-End aparaturu Thule Audio a reprosoustavou Dynaudio. Místo poslouchání neustálého dupání poslouchám tranceové hity na plné pecky (tedy tak, aby maskovaly vlaky jezdící v bytě nad námi). Je to paráda, u muziky se mi daleko lépe pracuje a nezbývá mi tedy nic jiného, než sousedům poděkovat a popřát šťastný rok 2016.

Děkuji a přeji šťastný rok 2016.

 

Sdílejte:

Jak se vám líbí tento článek? Pět hvězdiček znamená, že hodně. Děkujeme za vaše hodnocení.
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars
Loading...
O autorovi

Ivan Kvis

Ivan Kvis je autorem většiny článků na Krizi v ČR. Je disčeštinyk a disfaktik. To znamená, že v jeho článcích mohou být pravopisné i faktické chyby. A jsou.

Buďte první, kdo přidá komentář k tomuto článku!

Vložte komentář

Váš e-mail nebude ostatním čtenářům zobrazen.


*